Po téměř 30ti letech vznikl nový zákoník práce. Vláda o něm tvrdí, že je liberální, zatímco zaměstnavatelé a opozice, že utužuje pracovní vztahy. Vrací nás nový zákoník zpátky do hlubokých dob totality? Nebo naopak dává větší pravomoc zaměstnavatelům a zaměstnancům upravit si své pracovní vztahy?

Nový zákoník práce vznikl na Ministerstvu práce a sociálních věcí, což je vzhledem k pravomocem ministerstva poměrně logické, nicméně právě tento fakt poznamenal jeho konkrétní obsah a jeho charakter. Svoji úlohu zde sehrává i fakt, kdo nám zřejmě nový zákoník práce schválí. Bude to nejen ČSSD, ale s ní i komunisté, kterým se zákoník líbí.

Proč potřebujeme nový zákoník práce?

Současný platný zákoník práce patří v Evropě mezi nejstarší. Zároveň je pokládán za velmi regulativní, kdy se v zákoníku práce upravují i záležitosti, které by jinak logicky upravoval např. občanský zákoník, nebo by byly tyto záležitosti upravovány smluvně bez jakékoliv regulace. Úprava v zákoníku práce tak jako právní předpis speciální má přednost před úpravou občanského zákoníku apod. Zároveň jeho principem je, že "co není zákoníkem práce dovoleno je zakázáno".

Ač patřil zákoník práce v době svého vzniku v 60 letech mezi velmi kvalitní zákoníky, není už v dnešních moderních poměrech dostačující a uplatňování mnohých jeho ustanovení připomíná uplatňování principů nedávné totalitní doby, kdy se regulovaly vztahy ve všech oblastech nejen ekonomiky, ale i lidského života. Navíc je díky mnoha novelizacím a úpravám velmi nepřehledný a navazuje na něj velké množství předpisů. Obyčejný zaměstnanec, kterému je především zákoník určen se tak v něm jen velmi těžko bez odborné pomoci vyzná.

Tip: Přečtěte si článek - Je Česko státem blahobytu?

Jaký mohl být nový zákoník práce?

Pravicová opozice naopak navrhuje maximální zjednodušení zákoníku práce na několik nejvýznamnějších, nutných ustanovení, či úplného zrušení zákoníku práce. V tomto případě by se pak v pracovněprávních vztazích rozhodovalo podle obecných norem občanského zákoníku a zejména dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, která by neměla žádných omezení. Na zaměstnanci a zaměstnavateli by tak bylo zda si sjednají zkušební lhůtu, na jak dlouhou dobu (dnes max. 3 měsíce), neomezené zaměstnávání na dobu neurčitou (dnes max. 2 roky), neexistence odstupného apod.

Lze říci, že takové převratné změny by mohly fungovat za jistých okolností ve vyspělé zemi s ustálenými pracovněprávními pravidly, která jsou obecně respektována. Nicméně v prostředí ČR a jiných méně vyspělých zemí by totální liberalizace znamenala otevření prostoru pro zneužívání nových podmínek zaměstnavateli. Ač se může zdát pracovněprávní vztah jako vztah výhradně smluvní, ve skutečnosti tomu tak není a zaměstnanec zde skoro vždy vystupuje jako slabší strana. Očekávalo se tedy, že nový zákoník bude vystupovat jako určitý kompromis, což se však nestalo.

Nový zákoník = promarněná příležitost?

Postup, který v případě tvorby zákoníku práce zvolilo ministerstvo však nepřiklání nový zákoník práce směrem k liberalizaci pracovního práva ale spíše k jeho dalšímu utužení. Velmi mnoho ustanovení nového zákoníku práce se tak shodují s ustanoveními zákoníku starého. Ač je nutné přiznat určité prvky, které regulaci uvolňují, jedná se spíše o méně významná opatření, která na pracovní trh jako celek nebudou mít velký vliv. Všechna omezení a regulativní ustanovení, která známe již ze starého zákoníku práce, najdeme i v novém.

Již hlavní princip nového zákoníku práce "Co není zakázáno, je dovoleno" naznačuje, že by nová úprava měla spíše směřovat k volnějším vztahům mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Celkový výsledek však principům menší regulace rozhodně neodpovídá. Navíc je zákoník práce a některé jeho části dle legislativní rady vlády v rozporu s Ústavou ČR, což je patrné z posíleného postavení zaměstnanců odborově organizovaných oproti ostatním. Tyto skutečnosti předznamenávají velkou nestabilitu nové pracovněprávní úpravy do budoucna.

Co (ne)přináší nový zákoník práce?

- Konta pracovní doby: umožňují zaměstnavateli aby v době kdy má mnoho zakázek a tedy větší potřebu pracovní síly prodloužil pracovní dobu při zachování stálé, běžné mzdy. Následně pak může zaměstnanci nařídit pracovní volno v době, kdy dostatek zakázek nemá. Toto opatření do určité míry zvyšuje flexibilitu pracovní síly a její hospodárnější využívání. 

- Dohodu o provedení práce lze uzavřít až na 150 hodin ročně oproti současným 100 hodinám.

- Nový zákoník práce bude obsahovat i úpravu, která se v současnosti nachází v mnoha jiných právních předpisech či samostatných zákonech

- Stále zůstává regulace v oblasti propouštění zaměstnanců, zkušební doby, odstupného, striktně daných výpovědních důvodů, omezení zaměstnávání na dobu určitou apod.

- I nadále zůstává silná pozice odborů, které budou i nadále mít velké pravomoci ve vztahu k zaměstnavatelům.

Závěr

Závěrem je nutno konstatovat, že nový zákoník práce nesplnil očekávání a nestal se liberálním, moderním právním předpisem, který by usnadnil nejen zaměstnávání, ale i propouštění zaměstnanců a uvolnil v co největší míře smluvní vztah mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Nový zákoník práce tak zřejmě bude mít negativní vliv na trh práce a rozhodně nebude přispívat ke snižování nezaměstnanosti v České republice.