Spravedlnost jsou dnes peníze. Kdo je nemá, nemá proti bohaté protistraně šanci. I já jsem to bohužel na své kůži poznal.

Přenechával jsem své dceři svůj byt. Jelikož se rozváděla, byla nucena se s dětmi i vším vybavením přestěhovat okamžitě. Já bohužel ještě neměl k dispozici svou pronajatou garsonku. Snažil jsem se to řešit, a při té příležitosti mi můj kamarád nabídl, že si můžu u něj nábytek, televizi, ledničku a veškerou elektroniku uschovat.

To mě samozřejmě potěšilo, a tak jsem souhlasil. Nic dalšího jsme si neujednali a bral jsem to jako kamarádskou výpomoc.

Když jsem se po 2 týdnech zastavil u tohoto člověk pro věci, bylo mi řečeno, abych mu uhradil 5 000 korun skladného, jinak že mi věci nevydá. Že jsme se na tom před svědky domluvili a že mi jinak nic nevydá.

S tím jsem nesouhlasil a zavolal policii, která s tím samozřejmě nic neudělala. Bohatý kamarád, měl totiž hned několik svědků z řad svých sousedů a zaměstnanců, kteří potvrdili jeho slova. A já byl téměř vyveden. Podal jsem tedy žalobu na vydání svých věcí. Od některých věcí jsem měl ještě účtenky.

Žádného svědka jsem bohužel neměl, a kde bych ho taky vzal když jsme vše vyřizovali pouze spolu. Myslel sem, že spravedlnost zafunguje. Nic špatného jsem přeci neudělal a jsem v právu.

Jaké bylo mé překvapení, když k soudu dorazilo 8 svědků, kteří potvrzovali naši údajnou domluvu o tom, že zaplatím předražené až nemorální skladné za pár svých věcí, současně se dostavil i známý advokát žalovaného, který vše uměl perfektně odůvodnit a perfektně zalhat.

Já tam stál prostě jen s pravdou a svým tvrzením. Na drahého advokáta nemám, na zaplacení svědků, kteří mě jinak ani neznají také ne. Proto jsem prohrál a spravedlnost si opět někdo mohl koupit.